Má cesta k řidičáku

25. ledna 2018 v 15:05 | Hemitson |  Články na téma
Už jsem tomu ani neveřila, ale po čtyřech měsících jsem se rozhodla sepsat článek o mých chvílích strávených v autoškole. Jak to probíhalo a jaké byly mé zkoušky se dozvíte v tomto článku!

Související obrázek


Minulý rok v lednu jsem věděla, že si rozhodně udělám řidičák. V srpnu mě čekala osmnáctka, a tak jsem pomalu přemýšlela, kdy bude nejvhodnější se přihlásit. Nakonec jsem po zvažování uznala, že červenec bude nejlepší měsíc, hlavně z důvodu, že jsem měla hodně školy.

V tu dobu dělala autoškolu má švagrová, která bohůžel několikrát nezvládla zkoušky, a proto se rozhodla dát si pauzu. To ve mně probouzelo obavy, co když se mi také nebude dařit a nepůjde mi to? Vždycky jsem totiž měla ráda auta, možná to je i tím, že jsem vyrůstala mezi klukama, ale můj největší strach byl z toho, že to neudělám a lidi okolo budou "zklamaní". To bylo samozřejmě zastírání pravdy. Strach jsem měla spíše sama ze sebe, strach z toho, že se zklamu a nezvládnu to, po čem toužím. Řízení jsem totiž vždycky obdivovala. Miluju jízdu autem a sezení vedle řidiče, kde mám vše pod dohledem. Pokud by se nakonec ukázalo, že to nemám v krvi, bylo by to mé osobní zklamání. Co nadělám, takové jsem povahy.

Někdy během května jsem se tedy rozhodovala, kam se přihlásím. Za mě asi nejdůležitější bod. Pokud zvažujete, že začnete dělat autoškolu, rozhodně si o dané autoškole zjistěte co nejvíc! Ať už od kamarádů, známých, ale i z různých recenzí. Určitě bych nešla tam, kde autoškolou nikdo neprojde, ale naopak šla tam, kde je složení zkoušek úspěšné. Je fakt, že kolikrát je to na samém komisaři a člověku, jak moc ho řízení baví a jde, ale instruktor má na tom ten největší podíl. Pokud budete mít někoho, kdo vám bude nesympatický a hodiny vás budou spíše otravovat, pak je jasné, že vám to celé bude připadat spíše jako jedno velké trápení. Já osobně jsem si zjišťovala, kam chodili známí, kam má rodina a nakonec jsem se rozhodla přihlásit do jedné z autoškol v naší vesnici. Absolvovali ji dva členové z mé rodiny a ostatní recenze byly také fajn, navíc cena nebyla nijak extrémní a auto se mi zdálo v pohodě.

Během té doby jsem zjistila, že se na autoškolu chystá i má kamarádka z vedlejší třídy, což byla skvělá příležitost jít do toho společně. Ve dvou se to přece táhne líp a ještě lepší bylo zjištění, že jdeme do stejné autoškoly! 7.7. 2017 jsme měli mít první informativní schůzku. Pamatuju si živě, jak moc jsme byly nervozní a kamarádka mi psala, že se jí teda moc nechce. U mě to bylo tak půl na půl, byla jsem sice na vážkách, ale zároveň jsem byla zvědavá a natěšená.
Na schůzce jsme se dozvěděli všechno potřebné. Jak to bude probíhat, kdy se budeme scházet, odevzdali jsme přihlášky s lékařským posudkem a někteří jsme i zaplatili. Byla však i možnost postupného splácení do první jízdy, netuším, jak to je v jiných autoškolách, ale myslím si, že by měla být tato možnost všude, takže se nebojte, že po vás částka bude vymaháná hned při informativní hodině.

Nepamatuju si přesně kolik jsme měli hodin teorie, ale myslím, že hned po druhé jsme se domlouvali na první jízdy po dvojicích. Byla jsem z toho docela nesvá, protože jsem nikdy předtím sama řídit nezkoušela, zatímco skoro všichni ostatní, co se mnou v autoškole byli ano. Uklidnila mě ale slova instruktorky, která nám ještě na první hodině zdůrazňovala, abychom to nezkoušeli. Největší sranda- nebo spíše ne sranda- byla, když nám oznámila, že ona na cvičiště nejezdí, jelikož je to zbytečné. To se mi udělal knedlík v krku a vykulila jsem oči. V hlavě jsem měla jenom: To snad nemyslí vážně?! Co když někoho nabourám? Mé scénáře ale naštěstí nenastaly. Musím uznat, že má první jízda nebyla propadák a i má kamarádka to úspěšně zvládla. Nic hrozného, rozhodně se není čeho bát, ale řeknu vám, že taková zpráva vás trochu vykolejí. Související obrázek Na první jízdě jsme ještě obdrželi průkaz žadatele o řidičské oprávnění, kam se zapisujou datumy a časy jízd, které jste odjezdili, abyste měli přehled o tom, kolik jste jich již absolvovali.
Co se týče teorie... Věnovali jsme hodiny značkám, křižovatkám, zdravotnictví, koukali jsme se dokonce i na film z nehody a rozebírali první pomoc.

Související obrázek

Další jízdy utíkaly jako voda. Moc mě to bavilo a paní isntruktora byla skvělá, zábavná žena. Opravdu jsem se s ní nasmála, ale humor nás ze slezska by vám nejspíš stejně nic neřekl, protože nářečí je nářečí.
Všechno se to teda nějak skutálelo, v září jsem si jízdy plánovala oddáleněji, no a 4.10. byl termín zkoušek některých z nás (zrovna ten den jsme to měly spíše jako holčičí jízdu, doslova, protože dva kluci před náma to už měli za sebou a další opakovali). Nervy tekly proudem a já se společně s mou kamarádkou rozhodla udělat rázný krok. NIKOMU O TOM NEŘÍCT. Nezvládla bych o tom všem říct a pak to nedat, proto jsme to udělaly takhle. Do školy jsme nepřišly, jelikož se nám oběma udělalo "nevolno" a my pádily ke zkouškám.
Zkoušky se skládají ze dvou částí. Nejdřív vás čeká teorie z několika otázek na počítačích, no a když je zvládnete, tak postupujete k autu. Pamatuju si živě otázku pana komisaře při autě: "Tak co? Kdo si troufá jako první?" Nastalo ticho, a jelikož se mi to zdálo trapné, tak jsem šla. 'No co, aspoň to budu mít za sebou a budu vědět na čem jsem.' Nejdříve si vyzkoušel zda umím otevřít přední kapotu a vše popsat, pak ještě rozsvícení světel a blinkry. Když uznal, že teda jako jo, šlo se jezdit.

Snažila jsem se vypadat v pohodě a zároveň přesvědčit i samu sebe, že o nic nejde. Jen jsem si říkala, že třeba odvážím kamarády nebo mám další hodinu s instruktorkou. Navíc vedle mě seděla, takže ani nebylo moc těžké tomu uvěřit. Komisař mě navedl na několik křižovatek a bohůžel jsme narazili i na ne moc příjemnou situaci, kdy jsme projížděli kolem místa, kde se stala nehoda a srazili nějakou paní na přechodu. Vše už bylo zajištěno a pomoc zavolána, tudíž jsme nakonec zvážili, že budeme pokračovat. Parkovala jsem pouze jednou a to podélně couváním, naštěstí jsem si mohla místo sama vybrat, proto jsem toho využila a vybrala si logicky to snadnější. Při parkování jsou tři pokusy, naštěstí jsem to zvládna hned, což mě ještě více uklidnilo a komisařem jsem byla pochválena za to, že jsem zaparkovala opravdu hezky- to mě potěšilo a zároveň nakoplo. Po asi půl hodině jsem se vrátila zpět k úřadu, kde jsem zaparkovala a čekala na jeho posouzení. Vyptával se mě na různé věci, co si myslím, že jsem udělala zle nebo taky, co chci dělat po škole za práci. Související obrázek Nakonec mi vytkl pouze mou 21ku v zoně, kde byla 20ka, to jsem si ale dost hlídala, takže jsem mu namítla, že jsem rychlost dodržela. V tu chvíli by asi moc lidí nenapadlo se hádat s komisařem. My jsme to ale vzali s humorem, on řekl, že pouze přeblikla a nakonec mi sdělil, že jsem prospěla. V tu chvíli mi spadl velký kámen ze srdce a rozlil se mi široký úsměv po tváři. Vystoupila jsem z auta, ihned vytočila číslo na mamku a oznámila jí, že jsem řidička. Bylo to docela vtipné, protože si myslela, že jsem ve škole a o ničem neměla ani páru. Pak jsem zamířila k holkám, které tam byly se mnou, těm už prý bylo z dálky jasné, že jsem to zvládla, protože jsem se prý usmívala jako sluníčko a vytahovala hned mobil, proto usoudily, že jsem se hned chlubila mamce. Související obrázek Z jejich strany jsem sklidila gratulace a já se je naopak snažila uklidnit tím, že to taky zvládnou. Nakonec jsme ten den autoškolu udělaly všechny. Po poslední kamarádčině jízdě jsme šly na oběd, protože jsme musely počkat na papíry. Taky jsme se stavily za její mamkou. Prvně byla zmatená, co tam jako děláme, ale pak nám s velkým smíchem řekla, jaké to jsme potvory, když jsme to zatajily. Nakonec jsme si už zašly jen pro vyřízené papíry a podaly žádost o řidičák.

Výsledek obrázku pro vtipy z autoškoly

Byl to trochu delší článek, ale nakonec jsem ráda, že jsem ho sepsala a utvořila si tím tak i jakousi vzpomínku, kdybych časem náhodou zapomněla jaké to bylo.
Chystáte se taky na autoškolu nebo už ji máte za sebou? Jaké na ni máte vzpomínky?

Hemitson.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Mushroom* *Mushroom* | Web | 25. ledna 2018 v 20:11 | Reagovat

Jé, tak to jsme se shodly :D Taky jsem zrovna dneska vydala článek o autoškole,.. i když zatím jen první část o teoretickém testu.
Jinak tvoje autoškola asi probýhala podobně jako ta moje, jenom mě to zkomplikovala nemoc instruktora, díky čemuž jsem pak musela jezdit s jeho kolegou který nebyl zrovna sympaťák.. ale naučil, takže si nestěžuji :-) Jinak velká gratulace! Ten úsměv naprosto chápu, tvářila jsem se asi podobně :D

2 L. L. | Web | 25. ledna 2018 v 20:39 | Reagovat

Mě bude letos 20 :D a nějak nemám čas na řidičák :D bože hrozný se mnou! :D Ale plánuju a plánuju, kdy ho budu dělat :). Jinak gratuluji, že jsi to zvládla + že jsi to nikomu neřekla! :D Já bych to nevydržela! :D

www.shardofdreams.blogspot.cz

3 Heaven Heaven | Web | 26. ledna 2018 v 13:33 | Reagovat

Mně autoškolu díkybohu poradila mamka, protože se v tomto oboru pohybuje, což jsem ráda :D
Se cvičištěm jsem to měla stejně. Já, co nikdy neřídila, jsem půl hodiny zkoušela rozjezdy na parkovišti a pak hurá na silnici. Šílený! Ten pocit nikdy nezapomenu.
Jsi dobrá, že jsi to takhle zvládla na poprvé. Já jsem to dala až na podruhé, protože jsem byla fakt hodně vystresovaná, protože jsem šla až poslední, hrozně dlouho jsem čekala.

4 Hemitson Hemitson | Web | 26. ledna 2018 v 13:34 | Reagovat

[1]: Tak to si jdu hned počíst! Hlavní je, že naučil. :D A moc děkuju. ♥

[2]: Tak budu držet palce! Děkuju, no jsem povahy, kdy bych nezvládla, aby mi v den zkoušek všichni psali  atak, proto jsem to radši udělala takhle. Ale bylo to těžké o tom nikomu neříct, to jo. :D

5 Hemitson Hemitson | Web | 26. ledna 2018 v 13:38 | Reagovat

[3]: Ono nezáleží jestli to je napoprvé nebo napodruhé, hlavně, že se to člověk správně naučí a zvládne to. Ono je fakt, že hodně dělá ten stres a nervozita. Měla jsem štěstí, že jsem se přihlásila jako první, jít poslední, tak bych asi zmagořila. :D Jinak gratuluju, žes to zvládla. :)

6 Anička Anička | Web | 28. ledna 2018 v 13:49 | Reagovat

Já už jsem řidičkou rok a půl :D Je hrozné, jak to utíká. Dělala jsem autoškolu i zkoušky v Praze. Jsem za to ráda, protože u nás na vesnici by mi to přišlo zbytečné, zvlášť když teď s přítelem v Praze bydlíme. Moje nervy byly přesně jako ty tvoje. První jsem teda nešla, ale zvládla jsem to :D! Hned na poprvé. Také jsem parkovala podélně a nevytkl mi snad nic, jupí :D Je pravda, že jsem měla super instruktora. Vzal mě dokonce i na dálnici :) Jo a tobě zpětně gratuluji.

www.thewaybya.blogspot.cz

7 Lenn Lenn | Web | 29. ledna 2018 v 19:05 | Reagovat

O autoškole jsem taky napsala sérii článků, ale u mě to tedy byla tragikomedie a zkoušky jsem dělala dvakrát :D měla jsem starého instruktora, který byl často protivný a zvyšoval na mě hlas. Na jízdy jsem se vůbec netěšila, před každou další mi bylo špatně od žaludku a ke zkoušce jsem šla vyklepaná jako ratlík.

No a na první zkoušce od pohledu dost přísný komisař a taky jsme došli k autu a přišel jeho dotaz: ,,Tak kdo má nejvíc odvahy?" no, já šla jako třetí, ale bohužel jsem nezvládla parkování. Tak jsem to udělala až napodruhé, ta radost po úspěchu byla neuvěřitelná a taky velká úleva. A pokročilý kurz otec není tedy o nic lepší, to je pořád taky buzerace v autě i pár měsíců po absolvování :D

8 Míša Šislerová Míša Šislerová | E-mail | Web | 30. ledna 2018 v 19:33 | Reagovat

Já řidičák ještě nemám, přítel mě dostatečně vystresoval :D Už jsem si to zkusila a nevím, jestli mi to půjde. Také jsme se s přítelem 2x behěm víkendu vybourali a zjistila jsem, že bych takovýto nátlak nezvládla a zpanikařila bych a nechci ani přemýšlet, co by se s náma stalo... Přítel to naštěstí odřídil skvěle a nic se nám nestalo :) Teď se ale lehce bojím jezdit autem a už nás vidím v každý příkopu :-D  :-D

https://wantbefitm.blogspot.cz/

9 Adel Adel | Web | 31. ledna 2018 v 19:05 | Reagovat

Tak já řidičám taky už mám, ale táta hrozně remcal když sem si ho dělala :D

10 Ronnie♥ Ronnie♥ | Web | 3. února 2018 v 16:18 | Reagovat

Já jsem si taky dala pauzu, chtěla jsem řidičák, ale mám strach z aut, tak jsem se rozhodla, že zatím tomu nechám volný průběh =)

11 Adela Adela | Web | 3. února 2018 v 17:45 | Reagovat

Jeej, taky si plánuji někdy udělat řidičák, ale nějak se mi do toho pořád nechce a celkem se bojím, přece jen je to obrovská zodpovědnost!

12 Veru Veru | Web | 9. února 2018 v 8:51 | Reagovat

To je paráda tohle cist. uplne vzpominam na svou autoskolu, taky jsem do toho tak nejak skočila po hlave pred 18. narozeninama, se spoluzakem a kamarádem jsme se prihlasili spolu a dokonce jsme meli prvni jizdu spolu v aute :D a hned jsme vyjeli na silnici do provozu. jak jsem byla stastna ze par dni pred tim me tata vzal nekam na rovinku a ucil me se rozjizdet. :D aspon mala uleva ze nebudu uplne za totalniho debila.
kazdopadne ja osobne jsem si ty jizdy moc neuzivala, dostala jsem dost protivneho dědka, ktereho jsem obcas i vozila domu, ke kadernikovi atd :D a ktery me u zkousek nepodrzel, spis potopil. takze jsem to opakovala 2x a na potreti jsem to dala. dneska uz na to vzpominam vsecko s humorem, ale tenkrat jsem to dost probrecela. ale ted uz jezdim 7. rokem a jsem rada ze ten ridicak mam, jen to parkovani mi porad dela obcas problem. ale nechapu lidi co maji ridicak a nejezdi a boji se. proste clovek se musi vyjezdit jinak se bude bat naporad. :) takze jezdi jezdi jezdi. :) a neboj se niceho. stat se muze cokoliv, ale je to pořád jen plech, dulezite je abys jezdila dobre a spolehlive, a aby se tobe ani nikomu kolem tebe nic nestalo :) a bude to v pohode. :) jsi sikovna a moc gratuluju. :) uplne citim jake pocity jsem mela ja potom co jsem to udelala : :)))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama