Září 2018

Prostor pro myšlenky #2

26. září 2018 v 14:08 | Hemitson |  Prostor pro myšlenky
Máme tady podzim! A já jsem klasicky nemocná hah.
A už mě zase ovládá tolik myšlenek, pocitů, zážitků, že musím využit této své rubriky. Vlastně jde spíše jen o mé vykecání, zase se o mně něco málo můžete dozvědět a myslím, že jednou za čas je takový článek potřeba. Zvlášť. když tady u mě na blogu to moc zvykem nebývá.

(fotky we♥it)

Recenze: Námi to končí - Colleen Hoover

13. září 2018 v 16:27 | Hemitson |  Recenze na knihy
Nikdy jsem se netajila tím, že Colleen miluju. Na blogu už od ní jedna recenze je na knihu Bez naděje, která patří mezi mé nejoblíbenější a po přečtení se k ní přidala i tato kniha. Ale to předbíhám. Když jsem se domluvila s úžasnou Hankou z e-shopu megaknihy, že mi přávě tuto knihu zašlou, skákala jsem radostí dva metry do vzduchu, jak jsem byla ráda! Nepřeháním, pořád jsem šťastná a nedokážu vyjádřit slovy, jak jsem vděčná, takže ještě jednou mockrát děkuji za milé a ochotné jednání! Stoupli jste tím u mě rozhodně výš. Navíc od vás mám už několik nálepek z předešlých nákupů a záložek není nikdy dost! ♥


Název: Námi to končí
Název v originálu: It Ends With Us
Autor: Colleen Hoover
Překlad: Jana Jašová
Nakladatelství: Ikar, 2018

Krátce řečeno, abych vám neprozradila moc z děje: Je to silný příběh o mladé Lily, která neměla vůbec lehké dětství, odnesla si z něho spoustu jizev na srdci, když viděla něco, co by jako malá vidět neměla. Zároveň ve svých patnácti letech pomáhá o pár let staršímu klukovi Atlasovi, který si taky prožil těžké dětství a v osmnácti přišel o domov a stal se z něj na nějakou dobu bezdomovec. Zažijí spolu krásné chvíle, a když se po něm slehne zem, Lily je odhodlaná, že se jednou odstěhuje do Bostonu, o kterém jí vždy tvrdil, že je v něm vše lepší. Když se tak do něj po několika letech stěhuje, možná uvnitř sebe doufá, že tam na něj po tak dlouhé době narazí, ale místo toho poznává přitažlivého neurochirurga Ryla, který si ji hned získá. Ze začátku se to zdá vše úžasné, dokonce si otevírá své vlastní květinářství, ale život není jen růžový. Zjistí, že i Ryle utíká před něčím z dětství a začne je to ovlivňovat... Je možné, že se minulost opakuje?

"Patnáct vteřin. Tolik stačí, aby se vztah k jednomu člověku úplně změnil. Patnáct vteřin, které už nemůžeme vzít zpátky."

Strašák jménem maturitní ročník

3. září 2018 v 18:36 | Hemitson |  Články na téma
Zdravím vás u dnešního článku, který jsem si nedokázala po prvním školním dni odpustit.
Není tajné to, že jsem dneškem nastoupila do maturitního ročníku. Nebudu říkat, jak strašně divný pocit to je, protože se mi to zdá i přes ten fakt, jak to všechno nehorázně uteklo a já byla ještě nedávno na základce, docela normální. Všichni jednou v maturitním ročníku byli, budou nebo jako já, jsou.

Co je na tom ale rozhodně nejhorší, tak to, jak nás všichni straší. To jsme dneska slyšeli pořád samé, že v prosinci musíme podat přihlášky k maturitě, že nám zbývá jen osm měsíců do písemných, v březnu se musí odevzdat seznam četby... a mohla bych takhle pokračovat.

My všichni víme, že jde do tuhého, i když třeba já osobně si to stále nějak neuvědomuju a beru to jako samozřejmost. Skoro všichni dělají maturitní zkoušku. Připadá mi, že je kolem toho zbytečné halo, vždyť VŠ nebude taky žádná sranda.
Takže vlastně místo toho, abych se bála maturity, se bojím všeho ohledně VŠ. Jaký paradox. Tenhle článek si budu muset znovu přečíst někdy v dubnu, ať se zasměju nad tím, jak jsem byla ještě pořád poměrně v klidu. Samozřejmě, že mám přirozený "strach", ale stejně u mě nějak převládá ten strach z VŠ.

Možná je to všechno tím, že nevím, co chci dělat po gymplu. Vím, že miluju angličtinu, psaní a baví mě biologie a psychologie, jenže to tak nějak nejde vůbec dohromady a nenapadá mě žádný obor, na který bych mohla jít. Strašně jsem chtěla jít na medicínu, jenže mě nebaví fyzika a v chemii, která mě taky docela baví, si moc nevěřím. Chtěla bych pomáhat lidem, ale nechci být špatnou doktorkou nebo nějak selhat, čehož se děsím. Takže jsem lapená v uličce. A to je pak těžké, když člověk neví, co dělat dál. Proto mám strach z toho, co přijde pak. Z toho neurčita, než z toho, co je jasné, že bude. Zkouška dospělosti, tak nějak ukazuje, že vlastně jako dospělý člověk vůbec nevím, co se svým životem.

Jaký byl váš maturitní ročník? A pokud ještě nejste v maturitním ročníku, jaký byl váš první den?

Hemitson.